Video ke shlédnutí zde

Patříte k těm, kteří si lži vymýšlí, nebo k těm, kteří jim věří? Ráda bych tuto otázku položila přednášejícímu, který rozvíjí komplikovanou teorii konspirace v tomto videu. Jestli jde o někoho, kdo jen předává vzkaz dál, je odpověď jednoduchá: nepravdy pochází seshora a on je jen posel. Ale bojím se, že část toho, co těm zachmuřeným lampasákům s celými konstelacemi hvězd na uniformách vykládá, je z jeho vlastní hlavy. Celá ta předlouhá řeč, prošpikovaná slovy jako „nepřítel“, „zásahová jednotka“ a „ti zlí“ mi osvětlila, že se o velmi moderních technologiích dá hovořit velmi zastaralou řečí. Vypadá, že moc nerozumí vztahům a poutům, ze kterých jsou utkány stránky jako Facebook nebo Twitter, protože na ně vztahuje svoji představu něčeho uměle vyrobeného. Nebere na vědomí, že se tam jednotlivci sdružují sami a že, ó jaká hrůza, u toho překonávají všechny ideologické hranice. I když bude možná skvělý v informatice, ve společenských vědách tenhle mladík propadá.

Na těchto fiktivních základech založí strategii, která alternativní blogosféru poškodí jen těžko. Dokud budou věřit, že původní impuls nevychází z nás, ale že s námi někdo manipuluje jako s loutkami, budou vyvíjet taktiky, které způsobí hodně povyku, ale nepřinesou žádné výsledky. Přiznat si, že už nového člověka – jejich nového člověka – unavuje být vojákem, opakovat hesla, tleskat na politických shromážděních a teď dokonce chce mít vlastní prostor k vyjadřování, by bylo jako přiznat porážku. Všechny zdi a omezení, která nám vystavěli na reálné Kubě, jsme přeskočili v tom nekonečném prostoru, který jim nedává spát. Když už nás nemůžou kontrolovat, nechme jim aspoň tu útěchu, aby se nás snažili zdiskreditovat.

* Děkuji čtenářce mého blogu, která mi poslala link na toto video. Jeho distribuce je hmatatelným důkazem, že naši vládci už ztratili informační monopol a to dokonce i na své tajné materiály. Ať žije Cubaleaks!

Dát si po ránu doušek kávy je národním ekvivalentem pro snídani. Cokoli jiného může chybět: chleba, máslo a dokonce i nedostupné mléko, ale absence toho teplého a povzbuzujícího hltu po probuzení je znamením špatného dne. Mí prarodiče, rodiče a všichni ostatní dospělí kolem mne, když jsem byla malá, pili při konverzaci jeden šálek té tmavé tekutiny za druhým. Když přišla návštěva, okamžitě se stavěl kávovar na sporák, protože rituál sdílení kávy byl stejně důležitý jako objetí, nebo pozvání dál.

Před pár týdny oznámil Raúl Castro, že se káva na přídělovém trhu začne míchat s dalšími ingrediencemi. Bylo sympatické slyšet hlavu státu hovořit o kulinářských tématech, ale také se to stalo zdrojem vtipů, protože bylo oficiálně řečeno něco, co je už léta po celém ostrově zavedenou praxí. Nejenže kazili náš nejdůležitější národní nápoj po desetiletí sami obyvatelé, ale Stát nás dokonce ještě předčil ve vynalézavosti, když to ani neuváděl na etiketě. Už se ani nedá použít označení „kubánské“, protože není tajemstvím, že se obrovské množství kávy dováží z Brazílie a Kolumbie. Místo 60 tisíc tun národní produkce kávy v minulosti, se dnes sesbírá jen nějakých 6 tisíc.

V posledních měsících je „černý nektar bílých bohů“, jak ho kdysi nazývali, stále nedostatkovější. Hospodyňky se musely vrátit k praxi přidávání praženého a pomletého hrachu, aby rodině zajistily ten hořký lok, který si dáváme hned po probuzení. Jestli se tomu dá pořád ještě říkat kafe, nevím. Ale aspoň je to něco teplého a hořkého na ráno.